Rudolfinum

Majestátní budova Rudolfina, postavená na břehu Vltavy v samém srdci Prahy, byla od počátku koncipována jako sídlo hudby, galerie a konzervatoře. Vznik víceúčelové kulturní budovy, jejíž koncepce neměla v té době obdoby, iniciovala u příležitosti 50. výročí svého založení Böhmische Sparkasse (Česká spořitelna), nejstarší peněžní ústav na území Českého království. Prestižní stavba vypovídala nejen o finančních možnostech a zázemí Böhmische Sparkasse, ale i o jejím sebevědomí, odpovědnosti a přesvědčení o výsostné úloze umění. Jako místo stavby byla vybrána parcela na pravém břehu Vltavy, přesně naproti Pražskému hradu.

Po vzniku Československa byla budova označována jako Dům umělců. Byla několikrát upravována, v meziválečném období dokonce pro potřeby československého Národního shromáždění (autorem přestavby byl Rudolf Kříženecký). To zde zasedalo od roku 1919 do 1941. V roce 1920, 1927 a 1934 zde byl zvolen prezidentem Republiky československé Tomáš Garrigue Masaryk. V poválečném období byla budova sídlem Hudební fakulty Akademie múzických umění a České filharmonie. Její poslední kompletní rekonstrukce proběhla v letech 1990–1992.

Rudolfinum, pojmenované po korunním princi Rudolfovi, který byl přítomen slavnostnímu otevření, bylo vystavěno v letech 1876–1881 a slavnostní otevření proběhlo 7. února 1885. Na stavbu budovy byla vypsána veřejná soutěž a následně byla výstavba svěřena architektům Josefu Zítkovi a Josefu Schulzovi. Roku 1884 byla zřízena koncertní síň, dnes Dvořákova síň, která je jedním z nejstarších koncertních sálů v Evropě. 4. ledna 1896 se v Rudolfinu pod taktovkou Antonína Dvořáka konal inaugurační koncert České filharmonie, která má dnes Rudolfinu sídlo.